Archivní rozhovor. Text vznikl v dřívějším období. Daniela už v LovelyGirls Praha nepůsobí a rezervovat ji nelze. Rozhovor zůstává online kvůli tématům, která jsou nadčasová — důvěra, komunikace a to, jak vypadá dobré setkání. Aktuálně dostupné společnice najdete v sekci naše společnice.
Submisivita není pasivita
Když se řekne submisivní, hodně lidí si představí někoho, kdo jenom čeká. Sedí to?
Nesedí a je to nejčastější nedorozumění. Submisivita je aktivní věc. Rozhodneš se, že se necháš vést, a to rozhodnutí děláš ty. Kdo jenom pasivně leží, ten nic nedělá — a to je nuda pro obě strany.
Jak se to pozná v praxi?
Podle pozornosti. Sleduješ toho druhého, reaguješ, dáváš najevo, že to funguje. Vedení je jenom polovina; ta druhá je odpověď na něj. Bez odpovědi to není setkání, ale monolog.
Vyžaduje to důvěru.
Vyžaduje. A důvěra se dělá tím, že se předem řekne, kde jsou hranice. Vypadá to nudně a je to ta nejdůležitější část celého večera. Když vím, že mě člověk poslouchá, můžu se uvolnit. A když se uvolním, je to na tom setkání znát okamžitě.
Co dělá setkání dobrým
Co odlišuje setkání, na které se vzpomíná, od průměrného?
Tempo. Průměrné setkání je uspěchané. Dobré začíná pomalu, klidně s kávou, a nikam se nežene. Většina lidí podceňuje, jak moc udělá prvních deset minut.
A co ho pokazí nejrychleji?
Když má někdo v hlavě scénář a chce ho odehrát bez ohledu na to, co se v místnosti děje. Takový člověk pak odejde s pocitem, že to bylo v pohodě, ale nic si nezapamatuje.
Je něco, co klienti dělají a neměli by?
Omlouvat se za to, že si něco přejí. Slyšíme to hodně často. Není za co se omlouvat — když je něco domluvené předem, tak je to prostě v pořádku.
GFE po svém
Co pro tebe znamená GFE?
Že to není odehrané. Že se vážně zajímám, kdo přišel, a on to pozná. GFE je hlavně o pozornosti — o očním kontaktu, o tom, že se nekoukáš na hodinky, a o tom, že se člověk nemusí bát nic říct.
Dá se to zahrát?
Špatně. Lidé to poznají skoro vždycky. Proto GFE nenabízí každá společnice a je to naprosto v pořádku — je to hodně osobní věc a nemá smysl to dělat, když to nesedí.
Kolik času je potřeba?
Hodina je minimum, ale nejlepší jsou delší programy. Devadesát minut je jiná liga než šedesát, protože se v nich stihne i ta část, kdy se jen tak povídá. Přehled programů je v ceníku.
Pro ty, kdo jdou poprvé
Co bys řekla někomu, kdo je nervózní?
Že je to normální a že to není poznat tolik, jak si myslí. A hlavně: klidně to řekni nahlas. Věta „jsem tu poprvé a jsem trochu nervózní" celou situaci okamžitě zjednoduší.
Má si klient něco připravit?
Přesnou částku v hotovosti, čas navíc, aby nepřišel udýchaný, a jednu dvě věty o tom, co si představuje. Víc není potřeba.
A co diskrétnost?
Ta je samozřejmost, ne bonus. Nikdo nikde nic nezapisuje. Kdo si s tím dělá starosti, ať si projde FAQ, tam je to popsané podrobně.
Časté otázky k tomuto tématu
Musím být dominantní, když je společnice submisivní?
Ne. Nikdo nemusí hrát roli, která mu není přirozená. Většina setkání se odehraje někde uprostřed a naprosto v pohodě. Role jsou popis nálady, ne povinnost.
Jak dlouhý program si mám vybrat na první návštěvu?
Šedesát minut je pro první návštěvu nejrozumnější volba. Je dost dlouhá na to, aby nic nebylo uspěchané, a zároveň není tak dlouhá, aby vznikl tlak. Devadesát minut se hodí spíš tehdy, když člověk ví, co chce.
Co když v průběhu nebudu vědět, co dělat?
Nic se neděje. Zkušená společnice vede situaci přirozeně a nikdo nečeká výkon. Naprostá většina prvních návštěv začíná povídáním právě proto, aby tenhle tlak zmizel.
Je nutné říkat své skutečné jméno?
Není. K rezervaci stačí jméno, kterým se chcete nechat oslovovat, a čas. Seriózní agentura nevede databázi klientů a nepotřebuje žádné doklady ani osobní údaje.
Aktuální nabídka
Daniela už v agentuře nepracuje a tento rozhovor je archivní. Kdo hledá společnici, která je k dispozici dnes, najde přehled v sekci naše společnice a časy v rozvrhu. Další rozhovory jsou v blogu.
